[Hlavní strana] [Kalendář akcí] [Kontakt] [Pro registrované]



Návrat na hlavní stranu

4.1.5 Středověká hudební teorie
Vycházela určitým způsobem z řeckých tetrachordů, ale stavěla je zdola.
8 tzv. církévních tónin ("módů") v rozsahu mužského hlasu A-g:
  • 4 základní sedmitónové stupnice původní (autentické): od základních tónů D (dórská), E (frygická), F (lydická), G (mixolydická)
  • 4 stupnice z nich odvozené (plagální) o kvartu níže, tedy začínající tóny A (hypodórská), H (hypofrygická), C (hypolydická), D (hypomixolydická)
Teprve v době renesance přibyla tónina aiolská (a - a, dnešní mollová) a ionská (c - c, dnešní durová).
Severinus Boethius (cca 480-524) - jeden z největších učenců raného středověku (5 knih De institutione musica). Zdůraznění prvenství teorie před praxí. Rozděluje hudbu na vokální, instrumentální a na hudbu sfér.
4.1.6 Počátky středověké notace
Tzv. neumy - různé znaky k zapisování not. Původní systém čárek a teček nad textem označující pouze směr pohybu melodie v jednotlivých skupinkách tónů, ne tóny samotné. Intonačně i rytmicky nepřesné, ale sloužily i k dirigování (cheironomie = způsob dirigování rukou a prsty ukazující směr pohybu melodie, původ už ve starém Egyptě, vliv právě na vznik těchto neum) (viz dále odd. 4.2.1.3)
4.1.7 Středověká estetika
Zakladatelem sv. Augustin (354-430) - nejvýznamnější filozof raného křesťanství. Hl. úkol hudby: oslava Boha. Považována spíš za vědu než za umění (byla jedním ze svobodných učení).



Copyright 1998-2024 © Luděk Šorm