5.1.12 Hudební teorie a život v baroku
Pokrok v hudební teorii: místo církevních moderní tóniny dur a moll, přijetí temperovaného ladění, dnešní notace
Jihann Joseph Fux (viz odd.5.1.5.1): Gradus ad Parnassum (1725) - nejvýznamnější učebnice generálního basu, harmonie a kontrapunktu, platné až do 19.století.
Johann Mattheson (1681-1764): Der vollkommene Capellmeister (dokonalý kapelník) (1739) - rozpracování afektové teorie, kterou ovlivnil dobovou hudební tvorbu a myšlení (hudba = specifický druh rétoriky), stručná nauka o skladbě.
Pokus o hudební časopis - Critica Musica (1722)
René Descartes (viz odd.5.1) - spisy také hudební: k akustice (Compendium musicae, 1618) a estetice (spisy o hudebních vášních - podpora afektové teorie)
Charles Batteux /tó/ (1713-80) - k afektové teorii
Provozování hudby v chrámech, na zámcích, ve městech i domácnostech
Zvláštní skupiny odborníků i vyspělejších diletantů a mecenášů - v Itálii Accademia, v Anglii Consort, v Německu Collegium musicum.
Duchovní koncerts, operní představení, rozkvět pěveckého umění (bel canto).
Vznik konzervatoří (nejprve v Itálii z neapolských staročinců - v polovině 17.století). Již novodobé hudební nástroje.
Copyright 1998-2024 © Luděk Šorm |